Na Brno!

Horečné přípravy v plném proudu, poraďte, co všechno člověk "z Prahy" musí zapřít, aby v Brně měl šanci na přežití? začal jsem skromně - větou oznamovací... :-)

Šle poetry

Přátelé, lookers, haters, visitors, fellaz in da hood, niggaz atd., zkrátka všichni, kteří tento blog navštěvujete... stala se mi taková veselost... viz http://www.ct24.cz/kultura/108166-slam-poetry-tri-minuty-slavy-anebo-taky-ne/

a nebo taky

http://prazsky.denik.cz/kultura_region/slamerum-v-roxy-kraloval-ten-co-v20101125.html

a vlastně až teď z toho začínám mít radost... 4.12. mi, prosím, držte fšicí palce, ať to Brno taky povolí a podvolí...

a nebyl jsem antifešn

a dlouho jsem nic nenapsal, sorry

příště zase vesele

sbírám inspiraci

tak čaune"

Antifashion styl: Na Nomáda!

Takže Antifashionisto & Lasička přicházejí s módním diktátem, který dozajista ovládne co nevidět štrýt. Tento styl se jmenuje na nomáda a je inspirován beduíny, kteří jsou vlastně zvláštní klauni, kteří nemají nic lepšího na práci, než jezdit Saharou na chudácích vembloudech tam a zpátky a pak zase tam...

K výrobě takto antifashion vizáže vám bude stačit triko, utěrka, košile, kus hadru na podlahu...

Ve výsledku se váš obličej "odpíchne" od vlasů, uši získají zásadní roli, a to, co bylo doposud skryto, se vyjeví a rozlije do ulic v plné kráse.

Samozřejmě, že výraz byste měli přizpůsobit co možná nejvěrohodněji prostředí, jímž je tato image inspirována... do očí se vám valí písek, v puse je zbytek po sušeném velbloudím mase a v uších slyšíte tu samou alláhakbár písničku již několikátý měsíc...

Takže odteď do ulic jenom takhle!

obraz s růží je super doplněk každého antifashion bytu

triko je bleděmodré, reflektuje baběletní šílení za okny

Partylook 2

Takže další lekce ultimate partylooku pro chlapce, které (ne)baví život :-)
Miniaturní svítilničky přichycené magnetem jsou ideální na intelektuální party, na druhé rande,

večeři v McDonalds/KFC/Subway/Gyros-stáncích, kávu ve Starbucks, dodají obličeji vyloženě odvážného výrazu a celý ho jemně "prosvětlí a rozzáří"
Co se očí týče - je třeba nahodit jedním okem všeznalého světáka (v mém případě je to oko pravé) a lehce unaveného životem bohéma, který čeká na první partychick... (to je v mém případě oko levé) a neprozradim vám jestli je to z pohledu na fotku nebo z pohledu mě :)

S tímto lookem se na super.cz zaručeně dostanete a vaše hvězdnost poroste!

Čím se zabývám?

Už dlouho se zabývám pěstěním knírku, zatím maximální stav je 4 denní občasné ochlupení pod nosem, nevíte, co dělám špatně?
Koukal jsem všude po světě, neexistuje li nějaký návod, jedna z rad byla - mít co nejměkčí ručník, kterým si otíráte obličej, koupil jsem si damaškový ručník a jenom tím si otírám podnosí.
Další z rad byla - tlačte víc na záchodku, takže teď tlačím i mimo záchodek a čekám, až uslyším to slavné puknutí a na obličeji mi vyraší vous, zatím po puknutí následuje jen a jen...
Prej je taky dobrý se věšet hlavou dolu na průlezkách, takže pravidelně uzurpuju dětský hřiště v odpoledních a ranních hodinách... a maximálně se mi točí hlava, vousy pořád nikde...
A já bych je tak moc chtěl! Šimrat svou přítelkyni lascivním knírkem mušketýra, co může být hezčího...?!
Každopádně - prosim vás o rady jak na to!!! díkyne!
varianta č.1, fešák, ne?

varianta č.2, elegán, viď?

SOUTĚŽ

Poznej co je na fotce!!!! návodný otázky dávat nebudu, fantazii se meze nekladou, vítěz bere všechno /protože nepředpokládám, že by někdo uhád, výhru přípaně vymyslim/

Jel jsem do dividla

Jo, takže moje lasička (zravim!) přišla s geniálním nápadem - vypravit se na premiéru hry Komunismus, boží, řek' jsem si... Dostal jsem vstupenky na důkaz síly vztahu (jako že je nezapomenu dovalit z Prahy) a pak už přišlo těšení...
Pro cestu jsem se rozhod využít top glamour autobusy Stjůdnt Edžensy, zarezervoval viď a řek si - to bue mazec... a taky že byl...
13.05, Praha, mail - ohodnoťte cestu... tak si řikám - kámo, jaký hodnocení, když jsem ještě ani nevyjel (jo, měl jsem vyjíždět v 15.00), panika, kontrola mailu - jo, modří již pochopili - zvolil jsem si trošku špatnej bus... tak co s tim viď? vstupenky u mě, lasička těšící se na divadlo a tak dál... tak jo, pojedu na stopa...
přelet na prahou, opatov, cesta k dálnici, 15.10 jsem na místě, apartní cedulka ČB v ruce a nehasnoucí naděje v očích...
15.40 - jo, pořád Opatov, vedle šílenej Ostravak, kterej měl stašnou potřebu komunikovat, jenže Ostravaci nejsou lidi, ale přízraky, který se ploužej touhle zemí: "Kurva do pyče, už tu čekam hodinu, dneska se, kurva, nedaři, vole dneska mam byt v Ostravě a v patek zase v Praze, kurva do pyče, kdybych aspoň na tu benzinku, kurva, došel, ale to je daleko... kurva penize nemam, musim na socialku, do pyče to je den..." (doslovný přepis)
načež jsem se nesměle zeptal: "jak daleko je ta benzÍnka?" (jo, jsem jihočech)
" to je kurva daleko, takovej kilometr, ale do pyče ten teren je na hovno, kurva, ale zase se tam da stopnout naklaďak a to by bylo fajne, kurva!"
tak jsem rozhodl za nás oba, že se jde na benzínku, cestu popisovat nebudu, trvala asi 20 minut, ale pro příval všech možných sprostých slov (které, jak jsem pochopil, mají v Ostravě význam typu - chápeš, rozumíš, víš, pak taky tyvole, kurva a tak dál...) přepis nebude...
Na benzínce Ostravak prchnul pro bagetu ("kurva, jsem cely den nejedl, hlad mam jak cyp do pyče") a já se vypravil k MekDrajvu se stejnou vírou, čas ještě pořád byl...
1. popojezd - do Votic, kámo, neva?
2. popojezd - já jedu jen kousek, ale to je pořád dobrý, ne?
3. popojezd - jenom tai na benzínku, neva? už se stmívá, tak se rovnou ptej...
jo, v tuhle chvíli ještě čas byl a naděje taky, radostně jsem vyrazil k prvnímu kamionu, kterej měl na plachtě nápis - České Budějovice... "jo, jasně, vezmu, neni problém" a po nástupu "jo, hele, ještě musíme zaject do Kamenice, něco tam vyložim a jedem dál, v kolik si říkal, že máš bejt v divadle???" "no, začíná to v 19.00..." "napiš přítelkyni, že to stíháš...!"
a pak cesta vedla luhy a háji a šíravou krajin zemských a já jsem do Budějovic dorazil... ve 21.30, s 5 hodinovým zpožděním, po divadle... zbytek možná někdy dopíšu, až se úplně vzpamatuju z tý anabáze, za kterou by se ani Švejk nestyděl... každopádně tenhle příběh jedný prohry je teď veselým a vděčným tématem co se přesunu a setkání týče ("tak pojedeme na stopa, co?, jo, někdo halt umí přijít na randíčko včas atd. atd.).

za trest jsem pak dostal chleba, vodu a vidličku a nůž, abych se s tim porovnal...
výraz jsem cvičil celou cestu koukajíc do zpětného zrcátka
na sobě mám svetr, kterej parádně smrdí potem a je divně navlhlej už skoro tejden...