Letní vopálení gulí

Tak jo, přišel čas napravit resty, který jsem si tu zavinil, jak jsem naznačil posledně - antifešn se posouvá do sociálnější a "familyfriendly" roviny.
K tomu se váže i další změna, kterou mi, doufám, fellaz odpustí - zatim nejni zrcadlo, takže veškerej fotomateriál vzniká ne tolik konceptuálně, ale nahodile. Zelenej byt vodnes čas, teď jsme s lasičkou v bílym s vykachlíkovanou koupelnou, což prozatim berme jako takovou malou fotolaboratoř. A teď už k jádru věci.

Chodíte se vopalovat?
Heleď, nikdy jsem nebyl plovárenskej floutek, nevim proč, ale už od outlýho věku mám problém s takovou tou "pohodičkou na dece." Dycky jsem si říkal, že ani nechápu kultůru párků v rohliku, pivíčka a těhle nezbytností, co takový vodpůldne na koupáku nutně provázej.
Nedávno se lasička usmyslela, že teda jako když máme blízko bazén a hned za rohem močku, že toho jako musíme využít. Proto jsme takticky a nečekaně vyrazili do hostivaře viď, cesta dlouhá jaxviň, vedro jak blb, vystoupení na špatný zastávce bylo asi tim nejmenším zlem toho dne. Po 4 kilometrech prudkýho stoupání už skoro na vodu nebylo ani pomyšlení, jenže víš jak, slib je slib a tak lezeš dál tim oumornym prašným vedrem a už máš takovej ten vítězoslavnej pocit, jako že "je to tu cejtit vodou a rybinou" jenže Tradá vole, dalo by se říct, prosim pěkně - voni jí vypustili, takže místo cachtání se a dováděnkách na hladině je teď hostivařská přehrada tak akorát místo pro úchyly co vzývaj bagry a radlice (neplést s Radlicemi) jak já míšu džeksnů v devadesatym druhym.
Ten den už se mnou nebyla žádná švanda a tvářil jsem se jak kakabus


Jináč jste si možná všimli, že jsem taky tzv. "vočíhanej"
Jo, to jsem a rovnou upozorňuju - na I.P.Pavlova vás vopravdu nevočíhaj dobře. Půl hoďky jsem panince janince (tak jí tam fakt někdo řikal, nekecam!) snažil vysvětlit podstatu toho, co bych chtěl mít na hlavě, aby to bylo dynamický, mladý, odlehčený, aby to zkrátka bylo jak Marloň Břandous v Metru do stanice tajga viď, pani uznale pokývala hlavou (vypadala, že si Marloně ještě pamatuje ze školky) a jala se tvořit.
To, že chci vypadat jako blbec jsem moh říct rovnou, ale že budu vypadat jako blbec po prvním náboru hitlerjugend, to už byla silná kávička i na mě, tož to by bylo pro dnešek šecko
a tady ještě dobový portrét mladého jugenda

Helejk!

Já vim, sliboval, ale nenapsal, napsal, ale nikoho to nezajímá a tak

tak já teda čísahám na smrt svojí zvukovky, že tenhle tejden něco splodim, teď jen takovej malej wormap

vod tý doby, co nebydlim sám je témat přehršel, tak se těšte, bude to se šťávičkou čočovičkou a intimčo jak stehno.

Jinak na dobové fotografii je zachycen kuchyňský robot se sifonem z bazáru (vintáž - víšjak), formou na bábovku (bondáž - víšjak), to celý v sexy vykachličkovaný koupelce.

Tak zatial

WWW zvou do Prahy Ink Midget & Pjoni a Napszyklat, afterparty: Midi Lidi DJ SET!

Jako jo, tak mi to vyčítete, že to tu jako umřelo a vůbec, ale kdo to má všechno stíhat jako? takže držte palec, třeba zase něco vyhrotim...

Další večírek v režii F341 o.s., jakože žijem a jedem a vůbec ne?

na fejsbučíku potvrdíš účast tu: http://www.facebook.com/event.php?eid=117750144972967

Dva měsíce po fenomenálním koncertu v pražském Rock Café je již definitivně jasné, že kultovní pražští hip-hopeři WWW se probudili ze zimního spánku.
Desátého června zvou do domovského prostoru Meet Factory spřátelené kapely Ink Midget & Pjoni a Napszyklat.
Sifon (WWW), který je vedoucí osobností nového českého labelu F341 stojícího za vydáním EP mladých slovenských nadějí elektronické hudby Ink Midget & Pjoni o nich říká:
„S Pjoni a Ink Midget jsme se poprvé setkali na společném koncertě v pořadu Ladí Neladí. Byl jsem unaven a příliš se mi do koncertu, který bude natáčen nechtělo. Ovšem, když Pjoni a Ink Midget začali s vystoupením, došlo u mně téměř k okamžitému přeladění. Já i Lubomír Typlt jsme byli zasaženi vlnou neskutečně mocné energie, která do nás lila sílu bystřící smysly, způsobující nadšení z tvorby jako takové a válcující únavu na nulově tenkou placku.
Po první skladbě jsem nejen pochopil, že jsem se do jejich hudby zamiloval, ale že se i obrovsky těším na náš vlastní koncert, který měl posléze přijít. S Lubomírem jsme se nebránili nový zážitek trošku přirovnávat: "To má sílu jako Prodigy, atmosféru jako Underworld, emoce jako Radiohead..." tedy ke kapelám, které společně obdivujeme, nicméně nám bylo jasné, že ve skutečnosti sledujeme vystoupení naprosto originální a autentické. Pjoni a Ink Midget mají tvrdé beaty setavené do zvukových konstrukcí dosud neprověřených, zneklidňujících, přesto stojících pevně. Hudba je skladebně zcela osvobozená od prošlapaných postupů, je hluboká, povzbuzuje a inspiruje k tvorbě. Hlasy, zpěv a texty jsou velmi emotivní a vychází zevnitř, konečně mám zase pocit, že přede mě někdo předstupuje se skutečnou touhou po sdělení, s ochotou se pro něj zcela vydat, otevřít, rozthat se a zase znova a znova srůstat. Souhlasím zcela s Milesou, když říká, že s Pjoni a Ink Midget se před námi otevírá obraz úplně nové a převelice talentované generace s čistou osobností. Je mi ctí, že jsem se mohl setkat s jejich hudbou, protože mě provokuje k výzkumnickým výkonům a je mi ctí, že jsem se mohl seznámit i s oběma tvůrci osobně, i protože mi náš WWW běh pripadá méně osamělý."

Polští Napszyklat jsou častováni přízviskem „Dälek východu" a na jejich novém albu dokonce tento „temný kněz" hostuje! Jejich experimentální elektronika spojená s hip-hopovým deklamováním zase bývá přirovnávána právě k WWW. Balancují na hranicích žánrů jako hip-hop, rock, noise, ambient. Hlavně jsou ale živou kapelou, jejíž energie nenechá nikoho v klidu. Jsou jako rozjetý vlak, který smete všechny, kdo se před ním uzavírá nebo kdo nestihl naskočit.

----------------------------------------------------------------------------------------------

10.06. 2011, Praha, Meet Factory
WWW, Napszyklat, Ink Midget & Pjoni
Otevření sálu: 20.00
Vstupenky: v předprodeji: 150,- Kč + poplatky sítě, na místě: 200,- Kč
předprodej: t.b.a.

http://www.myspace.com/neurobeat
http://www.myspace.com/napszyklat
http://www.myspace.com/pjoniinkmidget
http://www.f341.cz

hostuju

prej se jim můj blog líbí, takže tam teď na měsíc budu hostovat... tak se koukejte tam
vod května zase tadyk! tož čaune

Antifashionisto jde s dobou

jo, jsem reálná bytost, chodící,mluvící... tady máte důkaz!

už měsíc si nic nenapsal, brouku

Jo, to je pravda, ale byl jsem interviewován, o čemž se včas dozvíte a taky připravuju takovou taškařici, která se jmenuje

SPAM: Another Brick a fožetojé? nechme promluvit lasičku

SPAM: Another Brick, Sukova síň, Rudolfinum, 26.02.2011

Jedinečné audiovizuální spojení v režii Ondřeje Anděry, Vladimíra 518 a Davida Vrbíka v unikátním prostoru Sukovy síně v Rudolfinu.

David Vrbík, Vladimír 518 a Ondřej Anděra – tři velmi důležité tváře současné hudby. Pracují odděleně i pohromadě. Navzájem se doplňují. Spojuje je láska k netradičním hudebním postupům a chuť experimentovat. „Tracky děláme odděleně, celkovou dramaturgii a vizuály kompletujeme společně. Kupodivu se nám daří představy naplňovat v naprosté shodě,“ říká David Vrbík – zvukař a hudební skladatel, vynálezce laserové struny, autor scénické hudby k tanečním představením.

SPAM: Another Brick je o světě za zrcadlem, o surfování v digitálním oceánu. „Jeho cílem je výzkum uměleckých možností, co se týče audiovizuálních a dramatických útvarů, pokus o hledání nových médií a nalezení nový formy v umění. Zásadní je pro nás spíše vlastní nadšení než všeobecný sdělení,“ vysvětluje Ondřej Anděra - známý jako Sifon ze skupiny WWW. Působí jako hudebník, režisér, animátor.

Představení se uskuteční v pražském Rudolfinu, novorenesanční budově z 19. století. Propojí moderní digitální technologie a nové hudební postupy se starou, klasickou stavbou, která doposud nabízela především vážnou hudbu. „SPAM má naprosto současný výrazový slovník a hodí se kamkoli, kde současnost žije. Místo určitě masivně ovlivňuje náš koncert a SPAM je založen na reakci a interakci s okolím,“ tvrdí Vladimír 518. Vladimír 518, člen hip hopové skupiny PSH, je zakladatelem labelu Bigg Boss, ilustrátor, výtvarník a rapper. Před dvěma lety vydal sólovou desku Gorila vs. Architekt.

I tento – v pořadí již pátý – SPAM připomene Karla Pragera, jednoho z nejvýznamnějších architektů druhé poloviny 20. století. Právě on se podílel na rekonstrukci budovy Rudolfina. Another Brick je komponovaný útvar, obsahující některé fragmenty z předchozích projektů Karel Gott Prager a Bit. Zároveň naznačuje možný vývoj k novému tématu a tím je Epilepsie.

DATUM: 26.02.2011 od 20.00

MÍSTO: Sukova Síň, Rudolfinum, Praha (vchod směrem z Galerie Rudolfinum)

VSTUPNÉ: klouzavé, 120,- Kč (a víc...)

Pro každého návštěvníka button s motivem akce a DL podpisová karta zdarma!

NEZAPOMEŇTE TAKÉ POTVRDIT ÚČAST NA FB UDÁLOSTI!

Tož přiďte fšicí, přiďté přiďté, ať je nás tam jako much a ať je pak nějaká pořádná afterpartoška! pak něco napíšu za AF...

Antifashionisto přikuluje

Vysvitlo sluníčko, přišlo jaro a já se rozhod pro vyzkoušení nového hérkatu, moje vlasy byly nepoddajné, lámaly se a ani balsám od Elseve mi, bohužel, nezlepšil kvalitu, byly to spíš vyhozené peníze s nulovým účinkem

tohle je můj vzkaz firmě Elseve - dohnali mě na pokraj zoufalství, nadělali mi z hlavy hnízdiště lupů a maz mi z lebky v prvních chvílích jen stejkal, nic příjemnýho... tomu ver!

A čím se zabávám v tom volnočase? zapsal jsem se do tanečních!

moderní výrazový tanec, to bylo odjakživa moje! a po shlédnutí Graffitti na Nové Scéně už jsem nemohl tlaku odolat, a tak jsem se přihlásil.

Na sobě mám lasiččinu sukni a legínky, myslím, že takhle si mě určitě můj učitel zapamatuje!

Pak jsem taky zjistil, že k tanci se váže i pružnost těla, i zapsal jsem se do kroužku gymnastiky

uznávám, zatim žádná Věra Čáslavská, ale vono se to podvolí, trénuju poctivě, každej den, takže už brzo na kruzích, hrazdě i bradlech jen a jen zazářim!

na sobě mám opět lasiččiny legíny (je to boží kus oblečení, dá se v něm dělat ouplně všechno a navíc je to děsně sexy) a vánoční košili alá 70's.

A jako poslední aktivitu, kterou jsem si určil svými novoročními předsevzetími je kroužek dobyvačů severního pólu

chápeš né? prvorepubliková romantika košilel a šortéz v zimě, legínky, mačo výraz, kterej pravidelně trénujem a kterej se jmenuje - "potkal jsem yettiho"

doufám, že i vy jste si dali spoustu předsevzetí do ňů jíru, a že je plníte aspoň z půlky tak svědomitě jako já, o svých úspěších v každém z výše uvedených oborů vás budu pravidelně informovat, tak baj baj batrfláj!

Hele jako

chápu, že jste přes vánoce papkali bramborový sálaty a bojovali s kaprama, okej, to beru, ale co je s váma teď? VÁNOCE SKONČILY!!! UŽ NEJSOU A BUDOU ZASE AŽ ZA NECELEJ ROK!!!

takže koukejte komentovat a lajkovat a vůbec, bez toho vašeho srdíčka a procítění mi ten míč vod nohy prostě vobčas vodskáče a to dá rozum, né?

takže z poslední lookotvorby (zdravim lingvisty) - jak vysrát na zimu?

takže zimní autfitek by měl:

1) zabezpečit teplo krčku

2) bejt veseleji barevnej, než co poskytuje sněžná běloba (takže jak říká má maminka - zelená, modrá, pro blázny dobrá)

3) Graphic T-Shirt - normálně, borcí, to byste nevěřili, ale zjišťuju, že hipsterství je super věc! takže proto triko s potiskem, potisk - knedliky v čs. lidové kuchyni

4) no a samozřejmě, pokud chcete vyvést mláďata na svět v léťe (mezi řidiči a zkušenějšími jezdci se tomu říká "letňáky") - je potřeba něco, co vám zajistí svěží luft kolem "nádobíčka" - takže šortky [Alea Sportswea jachta jest] jsou ideální řešení, jak vaše spermíky nezahubit ještě v prahistorii jejich paměti...

5) fusekle na zimu, to je jas, o tom žádná...

tak komentujte a lajkujte, nebo mi vyschne zřídlo, uvadne vroutek a z močidla na mě bafne nádcha

baj baj

Rychlý káry, silný motorky (Ke Kořenum vol. II)

Antifashionisto je taky jenom člověk a má svoje zvrhlý lidský záliby... Kolem desátýho roku věku mě fascinovaly motorky, takový ty fakt hustý, žádný pionýři a prskolety, pořádnej kočkolap, na kterym když svezeš svojí chick, získáš titul vládce všech silnic... nevěříš?

jo, takže kturopřísná zalehávačka noname značky... Aerodynamicky jsem dovršil to, co začlo plexisklo se závodní trojkou štítkem vod svý best ever čepice, která byla ze všech tenis mačů propocená tak, že zežloutla zevnitř. V týhle době mě začla bavit biologie, protože jsem zjistil, že mušky dosedaj na štítek a sajou pot, takže s každym pohybem jsem si připadal jako Pán Much

Jenže nejenom motorkama je člověk živ, vobčas taky prší žejo a to je pak praktičnost jednostopýho vozidla ta tam, takže jsem miloval i auta, velký, silný auta, který maj několikero hřebců pod kapotou a ty drže opratě dobře pobitého povozu jsi jako majitel Kladrubskýho hřebčína

chápeš to napětí ne? před tebou se nějakej ňouma táhne asi tak dvacítkou a ty bys blil, protože koně jsou nevycválaný, tady bych chtěl upozornit na jednu zvlášnost a to modrý lazení mýho "autfitu" - zjistil jsem tehdy, že v modro-modrý v odstínech Egejskýho moře se tenistky jen třesou, protože s každym tvym pohybem vypadáš jako vlna, kterou se neuvěřitelnou rychlostí řítíš k jejím břehům kde z tebe zvostane jen pěna

No a poslední žejo, všechno je hezký, ale moc silniční - vobčas se ti taky chce jen tak vyrazit do lesa, prohnat pár srnek na trnitejch cestách, v klidu si dát cigárko na sluneční mýtině atd., takže volíš jasně Lend Rouvra skříženýho s tankem

jasně, pro někoho možná nuda, pro citlivý duše jednoznačně nejlepší řešení jak snoubit eleganci, nonšalantnost a svojí citovku - přírodu. Prostě jen tak jedeš, připadáš si jak norskej dřevorubec a nic neřešíš, protože všechno zrovna řeší tebe... Tady asi hledám páčku na nahození toho mutantskýho motoru, kterej sladce vrní.

Takže dámy a pánové, tehdy jsem byl po uši zamilován do techniky a snil o tom, že budu mít auto, dneska mám maximálně tak prošoupaný ponožky, ve kterejch vobrážim tenhle svět... a na závěr si dovoluju přiložit PFko

V Tibetu maj na drátech pověšený do větru šátky přání (opravte mě, pokud se mejlim), já mám na drátu pověšený svoje trenky a ponožky přání nesplněnejch, tak ať jich taky nemáte tolik a v příštím roce se tu zase sejdem né? Tak buďte antifashion, ať je na co se v těch ulicích taky dívat

Antifashionisto radí: buďte vzrušující!

Po dlouhém období sběru materiálu přichází Antifashionisto & co. se zbrusu novou nablýskanou rubrikou pro mladé chlapce, kteří již svým Antifashion lookem dobyli nejednu šťávičku, ale pořád to ještě není ono...

Znáš to, iniciace dobrá, pokec dobrej, pochválí ti tvůj super look a zeptá se tě, kolik těch knedlíků teda k tý svíčkový, která se skví na triku, bylo... A ty víš, že teď už je tvoje, na věky, na jeky, na kleky...

Hlasem přiškrceného zajíce v oku pytláka nesměle řekneš : "tři" a jemně se uzardíš, to je v pořádku, každej revolucionář nějak začínal a každýmu se nejdřív smáli, jen víc té skromnosti!

Načež vona řekne: "Ale takovou svíčkovou, jakou dělá moje maminka, to si nežral... a ty knedlíky!!!" a tim tě pozvala domů žejo, takže samozřejmě kvituješ a těšíš se...

Ale co teď, jste spolu, rozhovor už vázne, ale třešnička na dortu ještě nebyla ani nakousnuta, čeká, co se z tebe vyklube, v tu chvíli ti nezbývá nic jiného než zaútočit a ukázat dravce.

Znalec laciných pornofilmů si říká - ježiši! to je ale lascivní!

Antisexuál ovšem už ví, že teď vyhrál, že teď ukázal skutečnou revoluci, a že bude milován na věky, na jeky, na kleky... neni k tomu potřeba nic složitýho, jen sebrat odvahu, chlapíci!

A třešnička je snězena, už se jen ožužlává pecka a pohledy plné něhy ustupují pohledům: co bude jako teda teď? zábava? další revoluce?

v tu chvíli nezbývá nic jiného než

neni třeba se bát, v žádným případě se nesmíš bát! tahle téměř barokní "živá skulptura" tě do její paměti jednou provždy zapíše do její paměti jako "někoho, kdo má koule"

a koule ať už fyzické, vánoční nebo ty přenesené

za pořízení dokumentace děkuji Lasičce! díkymoc

a teď už to víte, jak já to dělám... tak baj baj!