Jel jsem do dividla

Jo, takže moje lasička (zravim!) přišla s geniálním nápadem - vypravit se na premiéru hry Komunismus, boží, řek' jsem si... Dostal jsem vstupenky na důkaz síly vztahu (jako že je nezapomenu dovalit z Prahy) a pak už přišlo těšení...
Pro cestu jsem se rozhod využít top glamour autobusy Stjůdnt Edžensy, zarezervoval viď a řek si - to bue mazec... a taky že byl...
13.05, Praha, mail - ohodnoťte cestu... tak si řikám - kámo, jaký hodnocení, když jsem ještě ani nevyjel (jo, měl jsem vyjíždět v 15.00), panika, kontrola mailu - jo, modří již pochopili - zvolil jsem si trošku špatnej bus... tak co s tim viď? vstupenky u mě, lasička těšící se na divadlo a tak dál... tak jo, pojedu na stopa...
přelet na prahou, opatov, cesta k dálnici, 15.10 jsem na místě, apartní cedulka ČB v ruce a nehasnoucí naděje v očích...
15.40 - jo, pořád Opatov, vedle šílenej Ostravak, kterej měl stašnou potřebu komunikovat, jenže Ostravaci nejsou lidi, ale přízraky, který se ploužej touhle zemí: "Kurva do pyče, už tu čekam hodinu, dneska se, kurva, nedaři, vole dneska mam byt v Ostravě a v patek zase v Praze, kurva do pyče, kdybych aspoň na tu benzinku, kurva, došel, ale to je daleko... kurva penize nemam, musim na socialku, do pyče to je den..." (doslovný přepis)
načež jsem se nesměle zeptal: "jak daleko je ta benzÍnka?" (jo, jsem jihočech)
" to je kurva daleko, takovej kilometr, ale do pyče ten teren je na hovno, kurva, ale zase se tam da stopnout naklaďak a to by bylo fajne, kurva!"
tak jsem rozhodl za nás oba, že se jde na benzínku, cestu popisovat nebudu, trvala asi 20 minut, ale pro příval všech možných sprostých slov (které, jak jsem pochopil, mají v Ostravě význam typu - chápeš, rozumíš, víš, pak taky tyvole, kurva a tak dál...) přepis nebude...
Na benzínce Ostravak prchnul pro bagetu ("kurva, jsem cely den nejedl, hlad mam jak cyp do pyče") a já se vypravil k MekDrajvu se stejnou vírou, čas ještě pořád byl...
1. popojezd - do Votic, kámo, neva?
2. popojezd - já jedu jen kousek, ale to je pořád dobrý, ne?
3. popojezd - jenom tai na benzínku, neva? už se stmívá, tak se rovnou ptej...
jo, v tuhle chvíli ještě čas byl a naděje taky, radostně jsem vyrazil k prvnímu kamionu, kterej měl na plachtě nápis - České Budějovice... "jo, jasně, vezmu, neni problém" a po nástupu "jo, hele, ještě musíme zaject do Kamenice, něco tam vyložim a jedem dál, v kolik si říkal, že máš bejt v divadle???" "no, začíná to v 19.00..." "napiš přítelkyni, že to stíháš...!"
a pak cesta vedla luhy a háji a šíravou krajin zemských a já jsem do Budějovic dorazil... ve 21.30, s 5 hodinovým zpožděním, po divadle... zbytek možná někdy dopíšu, až se úplně vzpamatuju z tý anabáze, za kterou by se ani Švejk nestyděl... každopádně tenhle příběh jedný prohry je teď veselým a vděčným tématem co se přesunu a setkání týče ("tak pojedeme na stopa, co?, jo, někdo halt umí přijít na randíčko včas atd. atd.).

za trest jsem pak dostal chleba, vodu a vidličku a nůž, abych se s tim porovnal...
výraz jsem cvičil celou cestu koukajíc do zpětného zrcátka
na sobě mám svetr, kterej parádně smrdí potem a je divně navlhlej už skoro tejden...